Reflexe a hodnocení kvality výuky I. – Levná knihovna – knihy vždy on-line

Kniha se zabývá reflexí a hodnocením kvality výuky založeným na didaktické analýze procesů vyučování a učení. V první kapitole seznamuje čtenáře s pojetím reflektivní praxe a s jeho uplatněním v předmětu učitelského vzdělávání nazvaného Reflexe a hodnocení kvality výuky. Druhá kapitola objasňuje rozdíly mezi profesním a laickým přístupem k výuce a tím se zdůvodňuje nárok na to, aby učitelé byli vzděláváni jako tzv. reflektivní praktici. Současně s tím je zde vyloženo, proč je kvalita učitelské profese úzce závislá na kvalitách odborné komunikace v profesi. Učitelská profese je tu charakterizována na základě konceptu didaktická znalost obsahu, který odlišuje učitele určitého oboru od ne-učitele, který se tímto oborem zabývá.

Třetí kapitola obrací pozornost k pracovnímu poli učitele – k výuce. Vysvětluje, proč učitelé potřebují členit výuku do dílčích složek – tj. analyzovat ji. Na základě toho objasňuje, za jakých okolností může didaktická analýza výuky učitelům pomáhat zlepšovat jejich práci ve výuce. Prostřednictvím termínu myšlenkový obraz výuky se zde vykládají souvislosti mezi profesním viděním, věděním a jednáním učitele ve výuce, tedy obecně vzato souvislosti mezi teorií (profesní vidění a vědění) a praxí (profesní jednání). V závěru kapitoly se rozebírá problematika záznamů pozorování z výuky, které jsou nutným podkladem pro její další analýzu. V této souvislosti se rozlišuje předem strukturovaná reflexe od reflexe následně strukturované.

Čtvrtá kapitola se bezprostředně týká didaktické kvality výuky a problémů s ní spojených. Shrnuje tyto problémy pod název didaktické formalismy a objasňuje jejich hlavní typy, příčiny jejich vzniku ve výuce a možnosti jejich řešení. Na toto východisko navazuje pátá kapitola, která pod názvem Metodika 3A nabízí jeden z možných přístupů k didaktické analýze výuky zaměřené na odhalování didaktických formalismů a na odstraňování nedostatků ve vyučování a učení, tj. na zlepšování výuky. Podle Metodiky 3A se studenti – budoucí učitelé učí analyzovat výuku a navrhovat její zlepšující alterace.

Pátá a šestá kapitola se opět vracejí k vzdělávacímu obsahu. Nejprve se v páté kapitole ujasňuje tematika tvořivého přístupu učitelů k vzdělávacímu obsahu. Poté se tato tematika konkretizuje ve vztahu k základním obsahovým jednotkám, s nimiž učitelé ve výuce pracují: konceptu (s ohledem na vzdělávací obor) a prekonceptu (s ohledem na žáka).

Závěrečná sedmá kapitola je pod termínem transformace obsahu věnována procesům, jimiž se obsah z kultury a jejích oborů stává součástí žákovských znalostí, možností a předpokladů. Přitom se rozlišuje didaktická transformace (ve směru od kultury k žákům), kognitivní transformace (rozvíjení žákovských znalostí směrem ke kultuře a jejím oborům) a transformační obrat (rozhodující proces, v němž se didaktická transformace zhodnocuje prostřednictvím kognitivní transformace). Tato kapitola se prostřednictvím konceptu transformace obsahu na závěr opět vrací k nárokům, které učitelská profese klade na své představitele – na učitele ve vztahu k jejich žákům.